Pokud patříte k těm, kdo přijeli na jižní Moravu za vínem a hledáte tradiční vinařskou obec se skvělými víny, pak jste u cíle svého putování. Dál už hledat nemusíte, protože Pavlov svým návštěvníkům předkládá všechno, co hledáte – kvalitní víno, osobitý přístup vinařů i výstavné historické vinné sklepy s lisovnami, místní vinotéku. Tím ovšem přehlídka zajímavostí nekončí – jen málokterá obec na jižní Moravě vám zároveň nabídne úchvatný pohled na rekreační oblast Novomlýnských nádrží, možnost vystoupat na vysoký hřeben Pálavy nebo návštěvu zříceniny někdejšího strážního zeměpanského hradu Děvičky ze 13. století. Atraktivní je i nejbližší okolí, zejména město Mikulov a Lednicko-valtický areál, zapsaný na seznamu památek UNESCO.
Dle archeologických nálezů se předpokládá, že první vinice na Moravy se objevily již ve 3. stolení našeho letopočtu v době pobytu římských legionářů právě na úpatí Pavlovských vrchů. V době slovanského osídlení v 9. stolení n. l. bylo vinařství již velmi rozvinuto. Archeologické nálezy vinařských nožů a semen révy potvrzují rozvinuté vinařství slovanského obyvatelstva Velkomoravské říše.
Archeologické nálezy potvrzují, že území dnešního Pavlova bylo osídleno prakticky nepřetržitě již od dob lovců mamutů. Obec měla dříve také název Pálava a až do roku 1945 Pollau. Hlavním zdrojem bohatství obce bylo vinařství. Již v roce 1444 byl největší vinařskou obcí na mikulovsku. První zmínka o obci pocházíz 11. století, kdy Pavlov náležel ke staroboleslavské kapitule. Od první poloviny 14. století se obec na víc než pět set let stala pevnou součástí mikulovského panství.
Hlavním zdrojem bohatství obce bylo odedávna vinařství; ostatně před třicetiletou válkou se réva vinná pěstovala na více než polovině půdy. Války v žádné zemi vinicím neprospívaly. Zejména války husitské a válka třicetiletá způsobila velký útlum vinohradnictví.
Architektonické památky nám prozrazují, že naopak obdobím rozkvětu bylo pro Pavlov18. století, kdy se vinařství kolem Pálavy opět začalo vracet ke své původní slávě a vinaři si ve svých obcích stavěli sklepy i domy s výstavními štíty. Kromě kostela sv. Barbory, barokního hřbitova ohrazeného zdí s nárožními věžicemi, soch
V původně slovanské osadě se už počátkem 13. století začalo usazovat zejména německy mluvící obyvatelstvo, které zde žilo až do poválečného odsunu v letech 1945–46. V období po druhé světové válce do Pavlova přišli čeští občané. Většinou mladí lidé nepocházeli jen z okolních obcí, ale také z horských oblastí Kopanic z Bílých Karpat, Slovácka, Valašska či Vysočiny.
V padesátých letech se vinicím začali věnovat absolventi z vinařských učňovských, mistrovských a později technických škol, kteří už měli odborné znalosti. Současně se zakládaly nové vinice – to už bylo na středním a vysokém vedení, u něhož se dala použít mechanizace.
V roce 1967 bylo v Pavlově postupně vyklučeno posledních 27 ha vinic vedených po starém způsobu „na hlavu“. V letech 1970–1971 bylo vysazeno 40 ha nových vinic, jejichž celková rozloha v roce 1990 dosáhla 120 ha. Výsadba nových vinic byla ukončena v roce 2004 vzhledem ke vstupu do Evropské unie. V té době měla Morava téměř 18 000 ha vinic.